THE SUPERVOID CHORAL ENSEMBLE - Live From the Downwhen Terminus
Mathrock z New Yorku, který nepidliká. Spíše přepíná mezi až doomovými hutnými riffy a prog metalovými kvapíky. Zajímavý stylový hybrid, s ostrým zvukem od Kurta Balloua.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pro mě možná nejlepší novodobé album ULVER. Vychází ze synthpopu devadesátých let a na rozdíl od většiny materiálů, které vyrostly z této žánrové krabičky, to rozhodně není na první poslech. Vzdoruje líbivosti, co by útočila na první signální, občas zlobí tím, že přidává prvky ambientní nebo lehce noisové, jako třeba v posledních dvou minutách skladby „Rolling Stone“, ale právě to pracuje ve prospěch tohoto kousku. Album „The Assassination Of Julius Caesar“ zraje jak víno, krmím jím hlavu už téměř půl roku a stále se mi nepřejedlo. Pořád objevuji nové věci. Při poslechu v různém rozpoložení vám dokáže umocnit zážitek smutku, radosti, romantiky, melancholie i všednosti.
ULVER udělali úkrok stranou. Dokazují, že se dokáží popasovat s kdejakým žánrem a přežvýkat si ho do své vlastní formy, která je svým způsobem jedinečná. Pokud by DEPECHE MODE pocházeli ze severu, možná by zněli přesně takhle, písničková a čitelnější forma ULVER sluší. Atmosféra, která vždy ULVER provázela je tu také, takže výsledek je jasný. „The Assassination Of Julius Caesar“ je pro mě jedno z nejlepších popových alb tohoto roku.
8 / 10
The Assassination Of Julius Caesar (2017)
ATGCLVLSSCAP (2016)
Terrestrials (2014)
Messe I.X-VI.X (2013)
Childhood's End (2012)
Roadburn (EP) (2012)
The Norwegian National Opera (DVD) (2011)
Wars Of The Roses (2011)
Shadows of the Sun (2007)
Blood Inside (2005)
Svidd Neger (2003)
A Quick Fix of Melancholy (EP) (2003)
1993-2003: 1st Decade in the Machines (kompilace) (2003)
Lyckantropen Themes (2002)
Teachings in Silence (kompilace) (2002)
Silencing the Singing (EP) (2001)
Silence Teaches You How to Sing (EP) (2001)
Perdition City (2000)
Metamorphosis (EP) (1999)
Themes from William Blake's The Marriage of Heaven and Hell (1998)
Nattens Madrigal - Aatte Hymne til Ulven i Manden (1997)
Kveldssanger (1996)
Bergtatt - Et Eeventyr i 5 Capitler (1995)
Vydáno: 2017
Vydavatel: House Of Mythology
Stopáž: 43:44
ULVER jsou géniové. Protože jenom géniové nahrají své první čistokrevné elektro popové 80s album tak, že zní líp a suverénněji než desky kapel, které se v žánru narodily a vyrostly. Caesar je trendy věc, ale tím nejchytřejším
způsobem. Žádná přizdisráčská homage uplynulým dekádám, ale propracovaná, elektrizující nahrávka. Přidanou hodnotou jsou texty. Vzniko album, kde se zvláštně ústrojným způsobem prolíná historie, současnost, vysoké i nízké. Jedna z desek roku.
-bez slovního hodnocení-
Mathrock z New Yorku, který nepidliká. Spíše přepíná mezi až doomovými hutnými riffy a prog metalovými kvapíky. Zajímavý stylový hybrid, s ostrým zvukem od Kurta Balloua.
Francouzi pokračují v cestě nastolené na minulém albu "Eroded" a znovu servírují svůj specifický pohled na moderní melodický progresivní rock/metal. Osobité kouzlo lehce vychladlo, ale skladby typu "Elevate" mají stále svou sílu.
Style over substance mi u Eggerse a remaku expresionistické klasiky tolik nevadí, hlavně když Jarin za kamerou opět maluje. Větší hřích je, že tahle předfreudiánská balada o překrveném klitorisu a vilném Rumunovi je dost anemická. Pár pohlednic nestačí.
V jednoduchosti je síla. Nikterak komplikovaná, leč skvěle poskládaná doom/post-metalová kolekce. PILLAR OF LIGHT doručili naléhavou, rozervanou a po emoční stránce velmi silně vybavenou desku. Láska na první poslech. Nejlepší skladba: "Infernal Gaze".
Poslouchat GIGAN je těžší než pracovat v kamenolomu. Až o Vánocích jsem se novou kolekcí konečně prokousal a opět došel k závěru, že Američané natočili skvělou desku. Čtvrtou skladbu však stále nezvládám. Lépe stravitelná je snad i plechovka hřebíků.
Švýcarská kapela představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.